Desátý díl dokumentu Kena Burnse Jazz. Na počátku šedesátých se jazz nachází v krizi. Mladí lidé se shlížejí v rokenrolu, a to i přesto, že se Louisi Armstrongovi podařilo prodat více desek než The Beatles a Stan Getz vyvolává šílenství po Bossa Nově. Toužící po práci, hudebnící nacházejí uplatnění v zámoří.
Hudební kritici striktně rozdělují hudbu do antagonistických „bloků“ – Dixieland, swing, bebop, hard bop, avantgarda apod. Během boje za občanská práva někteří umělci (např. Max Roach, Charles Mingus, Archie Schepp a další) míchají muziku se společenským protestem. John Coltrane umírá v mladém věku a Miles Davis dochází k závěru, že pokud nemůže prodávat víc alb než rockoví muzikanti, nastal čas s nimi spojit síly – a tak vzniká populární proud zvaný fusion.
Během sedmdesátých let do hudebního nebe odchází Louis Armstrong a Duke Ellington a mnohým se zdá, že s nimi odešel i jazz. Naštěstí se ale z Evropy vrací Dexter Gordon, aby dokázal, že jazz stále nachází své publikum. Zároveň vyrůstá nová generace umělců v čele s Wyntonem Marsalisem, která i nadále pokračuje v jazzové tradici. Cesta hudebního proudu, která začala v tanečních salonech a pouličních festivalech v New Orleans na počátku 20. století, tak nadále pokračuje. A jak jazz vstoupil do 21. století, ukazuje se, že je stále velmi dynamickým hudebním proudem a jeho popularita je stále vysoká.
Promítání je v angličtině.
