Jaké šance má své plány prosadit v americkém Kongresu? A s jakými dopady na zahraniční politiku? Zapojte se do diskuse s českými i americkými politology, amerikanisty a ekonomy.
Diskuse proběhne ve spolupráci s Asociací pro mezinárodní otázky. V panelu zasednou:
Diskusi bude moderovat Jakub Kulhánek, AMO.
V angličtině.
Poselství o stavu Unie Podle americké Ústavy by měl prezident čas od času "poskytnout Kongresu informace o stavu Unie". Hlava státu s poselstvím vystupuje většinou koncem a za přítomnosti televizních kamer. Zpráva (poselství) o stavu Unie patří k tradici amerického prezidentství, kterou založil 8. ledna 1790 první americký prezident George Washington ve druhém roce svého prvního období. Už třetí prezident Thomas Jefferson ale ústní formu opustil a v letech 1801 až 1912 prezidenti zprávu předkládali písemně a nechali ji předčítat. K tradici osobního přednesu se vrátil až v roce 1913 Woodrow Wilson, který dal poselství moderní formu s konkrétními návrhy. Rozhlas vysílal prezidentovu řeč poprvé v roce 1923 (zpráva Calvina Coolidge), první televizní záznam byl pak pořízen za éry Harryho Trumana v roce 1947. Od 60. let bylo vysílání zprávy o stavu Unie v médiích kvůli vyšší sledovanosti přesunuto na 21. hodinu. Byla to mimo jiné i dokonalá režie na televizní kameru, která například herci a prezidentu Ronaldu Reaganovi vynesla přezdívku Velký komunikátor. Prezidenti svoji řeč často využívali k vyhlášení zásadních rozhodnutí. James Monroe například ve své zprávě z roku 1823 oznámil, že do amerických záležitostí nesmějí vojensky a politicky zasahovat Evropané. Prezident Abraham Lincoln zase ve svém poselství předneseném v roce 1862 řekl, že věří, že občanská válka povede k osvobození černých otroků. Projevům prezidenta George Bushe dominoval od útoků 11. září 2001 boj s terorismem a válka v Iráku. Porážku terorismu označil Bush za hlavní cíl v roce 2002, když jasně vyhlásil změnu americké zahraniční politiky. V této řeči také použil dnes už známý termín "osa zla" pro země, které se podle něj snažily získat zbraně hromadného ničení (Severní Korea, Írán a Irák).
