Příběh Čecha, který byl 11. září 2001 při tom, když se zřítily Věže. Stal se jedním z bezejmenných hrdinů, kteří vstoupili do pekla, aby pátrali po přeživších, a přitom nacházeli mrtvé. Někdo hledal sám sebe, aby se očistil od svých hříchů, někdo šanci pomoct druhým… (Nakladatelství Motto)
Kniha je svědectvím newyorského architekta českého původu o jednom z nejtěžších období novodobé americké historie, kdy celou zemí otřásl teroristický útok na budovy Světového obchodního centra. Příběh je ohraničen dvěma svátky — Dny nezávislosti 2001 a 2002 — a je vyprávěn v první osobě autorem, který byl jedním z hlavních aktérů záchranářských pracích a odklízení trosek na Ground Zero. Vyprávění se odvíjí ve třech úrovních. Ta základní širokým štětcem dává obrys a odráží autorův bezmezný obdiv k jeho adoptivnímu domovu, ostrovnímu městu New York, jeho historii a architektuře. Druhá úroveň je pohledem zevnitř, chronologickým svědectvím o hrůzné apokalypse města a jejích jednotlivých účastníků. Třetí rovinou je metafyzická oblast snů hlavních postav a jejich svědomí, jež ovlivňuje jejich činy a posouvá těžiště vah dobra a zla.
Příběh je nejen o Věžích, ale i o konceptu věží, o tom, co znamená dosáhnout osobního vrcholu, o vztahu mezi vrcholem a úplným dnem.
Úryvek z knihy
"Prošel jsem pod mostem Gateway Plaza a naskytl se mi pohled na celé to apokalyptické pole, na nekonečnou horu sutin, zahalenou v dýmu, jejíž vrchol jako by se ztrácel v oblacích. Vše bylo pokryto pěti centimetry jemného bílého prachu a nedalo se odhadnout, na jakém typu podkladu člověk právě stál. Přes zbytky obvodových stěn Věží proudily nesčetné řady lidí s kbelíky, kteří jak nějaké tmavé pohyblivé korálky vynořující se z mlhy vypovídali o obrovském měřítku této bílé hory. Jen červená těla požárních stříkaček a sanitek, pomačkaných jak plechovky od coca-coly, vnášela do tohoto monochromatického Armageddonu jediné náznaky barvy."
Program bude v češtině.
