Politický systém

Spojené státy jsou federální republikou tvořenou 50 státy se sídlem federální vlády v District of Columbia. Ústava z roku 1787 ustavila vládu USA jako nezávislý systém institucí, které se dělí o státní pravomoci. Definuje také vztah mezi národní vládou a vládami jednotlivých států.

Politický systém USA

Tato struktura vlády znemožňuje, aby se státní moc soustředila v rukou jednotlivců či skupin. Na pravomocích se po třetinách podílejí celonárodní, státní a oblastní instituce, jejichž zástupce volí američtí občané.

Vládní moc ve Spojených státech sestává z moci zákonodárné, soudní a výkonné. Článek 1. ústavy definuje zákonodárnou moc a svěřuje ji Kongresu Spojených států. Výkonná moc prezidenta je definována ve článku 2. Článek 3 vkládá moc soudní do rukou Nejvyššího soudu a soudů podřízených, které může ustavit Kongres, považuje-li to za nutné.

V tomto systému oddělených mocí, funguje každá tato moc nezávisle na sobě, jsou však součástí systému kontrol a pojistek, aby se zabránilo koncentraci moci v kterékoli z těchto tří složek, a aby byla chráněna práva a svobody občanů. Například prezident může vetovat zákony schválené Kongresem a prezident nominuje osoby do federálního soudnictví. Nejvyšší soud může prohlásit zákon za schválený Kongresem nebo může prohlásit akt prezidenta za neústavní. A Kongres může obžalovat prezidenta, soudce federálního soudu a soudce ze zneužití moci.

Zákonodárná moc

Kongres sídlí v budově Kapitolu ve Washingtonu, D.C.Kongres sídlí v budově Kapitolu ve Washingtonu, D.C.

Zákonodárná složka moci, ustanovená článkem I. Ústavy, vytváří celostátní zákony a upravuje stávající. Podle Ústavy je vykonavatelem zákonodárné moci Kongres, dvoukomorový orgán, který se dělí na Senát (US Senate) a Sněmovnu reprezentantů (US House of Representatives).

Členové Kongresu jsou přímo voleni občany státu, které zastupují. Sněmovna reprezentantů čítá 435 členů. Poslanci jsou voleni každé dva roky a počet zástupců každého státu závisí na počtu jeho obyvatel.

Stočlenný Senát funguje na principu rovného zastoupení, přičemž každý stát je reprezentován dvěma senátory volenými na dobu šesti let.

Tvůrci Ústavy chtěli omezit moc většiny tím, že dali menším státům stejná práva reprezentace a poskytli senátorům delší volební období, aby byli méně ovlivňováni tlaky veřejnosti.

Kongres

Kongres má široké pravomoci, které zahrnují kontrolu federálních daní a výdajů, dále právo emitovat peníze nebo vyhlásit válku ostatním státům. Hlavní povinností Kongresu je navrhovat, prodiskutovat a schválit návrhy zákonů dříve než jsou postoupeny prezidentovi. Zákony týkající se financí mohou vznikat pouze ve Sněmovně reprezentantů, ale odsouhlasit je před jejich schválením musejí obě dvě komory.

Další klíčová role Kongresu je kontrola výkonné moci. Výbory Kongresu kontrolují vládu, zda jedná kompetentně a bez korupce. V rámci tohoto úkolu mohou Výbory Kongresu předvolat vyšší státní úředníky a vyžádat si audit výkonných orgánů exekutivy. Kongres může také pořádat slyšení o záležitostech veřejného zájmu.

Jak může prezident kontrolovat zákonodárné orgány:

  • Může vetovat návrh zákona, který v Kongresu prošel
  • Může svolat mimořádné zasedání a prosadit odročení jednání tehdy, když se obě komory nemohou na odročení shodnout
  • Může prozatímně jmenovat vyšší státní úředníky i bez souhlasu Senátu v době, kdy se Senát neschází
  • Kongres nemůže prezidentovi snížit plat během jeho funkčního období

Jak může soudní moc kontrolovat zákonodárné orgány:

  • Soudní orgány mají právo prohlásit zákony za protiústavní
  • Kongres nemůže soudcům snížit plat během jejich funkčního období
  • Nejvyšší soudce předsedá jednání o odvolání prezidenta (tzv. impeachment)

Výbory Kongresu

Poté, co se práce Kongresu rozrostla a stala se komplexnější, začal se Kongres opírat o radu a pomoc četných výborů a širšího štábu. Jedním z nejvýznamnějších výborů je Rozpočtový výbor Kongresu, tvořený skupinou ekonomických a statistických poradců, kteří pomáhají zákonodárcům svým nezávislým a nestranným posudkem na prezidentovy návrhy rozpočtu.

Dalším pomocným orgánem je Kongresová knihovna, která slouží jako Centrum pro výzkum. Je také národní knihovnou USA: uchovává některé velmi cenné tisky, včetně kopií Prohlášení nezávislosti a Ústavy.

Senát (US Senate)

Horní komora Kongresu má 100 senátorů volených na 6 let. District of Columbia (D.C.) nemá senátora. Senát má 17 stálých výborů, 4 zvláštní výbory a 4 výbory společné se Sněmovnou reprezentantů. Senátu přísluší:

  • zákonodárná iniciativa (s výjimkou rozpočtových zákonů)
  • ratifikace mezinárodních smluv (dvoutřetinovou většinou)
  • potvrzení kandidátů na všechny důležité vládní funkce (vč. velvyslanců)
  • zasedá jako soud v případě ústavní obžaloby prezidenta

Nejvyšší představitelé:

  • předseda - viceprezident USA Joseph R. Biden, Jr., President ProTempore - Robert C. Byrd (D-Západní Virginie)
  • vůdce demokratické většiny ("Majority Leader") - Harry Reid (Nevada)
  • zástupce vůdce demokratické většiny ("Majority Whip") - Richard Durbin (Illinois)
  • vůdce republikánské menšiny ("Minority Leader") - Mitch McConnell (Kentucky)
  • zástupce vůdce republikánské menšiny ("Minority Whip") - John Kyl (Arizona)

Sněmovna reprezentantů (US House of Representatives)

Dolní komora Kongresu má 435 kongresmanů volených na 2 roky. Přísluší jí veškerá zákonodárná iniciativa. Má 21 stálých výborů, 1 zvláštní výbor a 4 výbory společné se Senátem.

Nejvyšší představitelé:

  • předseda ("Speaker") - Nancy Pelosi (D-Kalifornie)
  • vůdce demokratické většiny ("Majority Leader") - Steny Hoyer (Maryland)
  • zástupce vůdce demokratické většiny ("Majority Whip") - James E. Clyburn (Jižní Karolína)
  • vůdce republikánské menšiny ("House Republican Leader") - John Boehner (Ohio)
  • zástupce vůdce republikánské menšiny ("Minority Whip") - Eric Cantor (Virginia)

Počet kongresmanů za jednotlivé státy Unie ve Sněmovně reprezentantů:

53 - California
32 - Texas
29 - New York
25 - Florida
19 - Illinois, Pennsylvania
18 - Ohio
15 - Michigan
13 - Georgia, New Jersey, North Carolina
10 - Massachusetts
 9 - Indiana, Missouri, Tennessee, Virginia, Washington
 8 - Arizona, Minnesota, Wisconsin
 7 - Alabama, Colorado, Louisiana
 6 - Kentucky, South Carolina
 5 - Connecticut, Iowa, Oklahoma, Oregon
 4 - Arkansas, Kansas, Mississippi,
 3 - Nebraska, Nevada, New Mexico, Utah, West Virginia
 2 - Hawaii, Idaho, Maine, New Hampshire, Rhode Island
 1 - Alaska, Delaware, Montana, North Dakota, South Dakota, Vermont, Wyoming

Dne 2. listopadu 2010 se konaly volby do 112. Kongresu USA. Volilo se všech 435 členů Sněmovny reprezentantů a 36 senátorů.

Volby vyhrála Republikánská strana, která si ve Sněmovně reprezentantů polepšila o více než 60 mandátů. Aktuální poměr sil ve Sněmovně je 239 republikánů a 186 demokratů (10 mandátů ještě nebylo přiděleno). Republikáni si tak zajistili pohodlnou většinu. V Senátu mají mírnou většinu demokraté. Aktuální poměr hlasů je 53 demokratů a 47 republikánů.

Prezident

Prezident Barack Obama Prezident Barack Obama

Pravomoci amerického prezidenta jsou proti jiným zemím relativně široké, i když často jen velmi obecně definované. Většina z nich je zakotvena v druhém článku Ústavy. Prezident je podle něj hlavou státu, držitelem výkonné moci a vrchním velitelem ozbrojených sil, uděluje milost (na federální úrovni), jmenuje představitele podléhajících úřadů, přijímá velvyslance, svolává Kongres k mimořádnému zasedání, je povinen Kongresu pravidelně předkládat „zprávu o stavu Unie“ a „dohlížet, že zákony jsou správně vykonávány“. Se souhlasem Senátu má právo uzavírat smlouvy a jmenovat velvyslance, soudce a vysoké představitele. Se souhlasem celého Kongresu může přijímat zákony.

Prezident je volen Sborem volitelů na čtyři roky, každému státu připadá tolik hlasů, kolik má poslanců a senátorů, tři hlasy má také District of Columbia, který nemá představitele v Kongresu, celkem je tak počet hlasů 538. Kandidát k vítězství potřebuje alespoň polovinu, tedy 270 hlasů.

Jak může zákonodárná moc kontrolovat prezidenta:

  • Legislativa může odmítnout přijetí zákona navrženého prezidentem, nebo schválení některých jmenování, učiněných prezidentem
  • Legislativa schvaluje rozpočet, vyhlášení války. Schvaluje též uzavírání smluv
  • Legislativa může přehlasovat prezidentské ´veto´ a využít práva „impeachmentu“ za účelem zbavení prezidenta jeho úřadu
  • Legislativa určuje vítěze prezidentských nebo viceprezidentských voleb tehdy, jestliže žádný z kandidátů nezískal potřebnou většinu hlasů
  • Prezident pravidelně vystupuje před Kongresem se zprávou o stavu unie

Jak může soudní moc kontrolovat prezidenta:

  • Soudní moc může prohlásit některá nařízení exekutivy za protiústavní
  • Při odvolávání prezidenta z úřadu stojí v čele Senátu nejvyšší soudce

4. listopadu 2008 byl 44. prezidentem USA zvolen Barack Hussein Obama (demokrat). Ve volbách porazil kandidáta republikánů Johna McCaina v poměru hlasů 69.5 mil vs 60 mil (53% ku 46%). V hlasování volitelů, které rozhoduje o konečném vítězi voleb, byl poměr hlasů 365 ku 173 hlasům pro Obamu, přičemž vítězství zaručuje zisk 271 volitelů (volitelé jsou kandidátům přidělováni na základě toho, ve kterých státech Unie se jim podaří vyhrát; každý stát unie má na základě počtu svých obyvatel přidělen určitý počet volitelů, a při dodržení volebního pravidla většinového systému „vítěz bere vše" získává vítěz voleb v tom kterém státě hlasy všech volitelů daného státu).

Prezident je volen na společné kandidátce s viceprezidentem a oba mají shodný čtyřletý mandát. V úřadu, kterého se ujímají 20. ledna následujícího roku po volbách, mohou setrvat maximálně po dvě funkční období.

Adresa:
The White House
1600 Pennsylvania Avenue
Washington, D.C. 20500

Úřad prezidenta

Prezidentský úřad tvoří tzv. "Office of the President" (www.whitehouse.gov) a 25 dalších úřadů, podřízených přímo prezidentovi (tzv. "Executive Offices of the President"). Zaměstnanci úřadu prezidenta jsou prezidentovými přímými podřízenými. V případě výměny prezidenta může být struktura úřadu zcela reorganizována.

Orgány prezidentské exekutivy prezidentovi radí a odpovědně uvádějí prezidentovu politiku a programy do praxe. Vedoucí roli přitom zastává Rada pro otázky národní bezpečnosti a Vládní úřad pro řízení a rozpočet.

Rada pro otázky národní bezpečnosti pomáhá prezidentovi v otázkách národní bezpečnosti a zahraniční politiky. Předsedá jí prezident a jejími členy jsou viceprezident a ministr zahraničí, obrany a financí.

Vládní úřad pro řízení a rozpočet pomáhá prezidentovi dohlížet na přípravu federálního rozpočtu a vytvářet jeho výdajové plány.

Viceprezident

Viceprezident je druhá nejvyšší funkce exekutivy a v případě, že prezident nemůže nadále zastávat svou funkci, přebírá jeho vedoucí pravomoci. Předsedá Senátu, kde dohlíží na průběh zasedání, a jeho hlas je rozhodující v případě nerozhodného výsledku hlasování.

Viceprezident také předsedá společnému zasedání obou komor Kongresu při oficiálním sčítání hlasovacích lístků v prezidentských volbách. Jeho role nabyla na významu ve 20. století, kdy se stalo zvykem zvát viceprezidenty na zasedání Kabinetu. Jeho roli též posílil fakt, že v roce 1949 ustanovil Kongres viceprezidenta jako jednoho ze čtyř členů Rady pro otázky národní bezpečnosti.

Současným viceprezidentem je  Joseph R. Biden, Jr. (od 20. 1. 2009)

Adresa:
Old Executive Building
1700 Pennsylvania Avenue
Washington, D.C. 20501

Výkonná moc

Výkonná moc je zodpovědná za provádění zákonů v zemi. Zahrnuje prezidenta, viceprezidenta, vládu a řadu dalších nezávislých výborů. V čele výkonné moci stojí prezident, jenž je povinen zajistit, aby byly zákony důsledně uváděny v platnost. Prezident musí zachovávat, chránit a bránit Ústavu. Aby se zhostil těchto povinností, předsedá mnoha federálním úřadům a výborům, jež se v průběhu historie značně rozrostly, a nyní zaměstnávají na čtyři miliony osob.

Vláda

Vládu tvoří viceprezident a představitelé 15 ministerstev – zemědělství, obchodu, obrany, školství, energetiky, zdravotnictví a sociálních věcí, vnitřní bezpečnosti, bytové výstavby a rozvoje měst, vnitra, práce, zahraničí, dopravy, financí, spravedlnosti a záležitostí veteránů. Ministři jsou jmenováni prezidentem a jejich jmenování musí schválit většina Senátu. Dle rozhodnutí prezidenta mohou být jmenováni členy kabinetu i další oficiální činitelé či orgány.

Ministři musí úzce spolupracovat s kongresovými výbory, které kontrolují jejich rozpočty a připravují zákony k využití ministerstvům. Někteří členové vlády jsou klíčovými poradci prezidenta, ostatní fungují spíše jako vedoucí vládních agentur.

Soudní moc

Úkolem soudní moci je interpretace zákonů odhlasovaných v Kongresu. Orgány soudní moci jsou Nejvyšší soud a nižší federální soudy. Při výkladu právních norem mohou soudy shledat, že některé z nich včetně norem přijatých na úrovni jednotlivých států, odporují Ústavě. Tím, že mohou označit některé právní normy za protiústavní, hrají soudní dvory důležitou roli při utváření právního systému v zemi.   

Nejvyšší soud (The U.S. Supreme Court)

Nejvyšší soud je nejvyšší soudní instancí USA. K jeho rozhodnutí není odvolání. Může být změněno pouze dalším rozhodnutím Nejvyššího soudu nebo Ústavním dodatkem. O počtu soudců v něm rozhoduje více Kongres než Ústava. Od roku 1869 však v Nejvyšším soudu zasedá vždy jeden předsedající a osm dalších soudců. Ti jsou jmenováni prezidentem a schvalováni Senátem. Zastávají svou funkci doživotně, pokud nerezignují, neodejdou do důchodu, nebo nejsou z úřadu odvoláni.

Klíčovými úkoly Nejvyššího soudu je kontrolovat zákony a vládní usnesení, a tak zajistit, že neporušují principy zakotvené v Ústavě. Tento postup, takzvaná soudní revize, umožňuje Soudu napadnout zákony, které odporují Ústavě.

Další informace: The U.S. Supreme Court: Equal Justice Under the Law

Jak prezident kontroluje soudní moc:

  • Prezident jmenuje soudce
  • Prezident má pravomoc udělit milost odsouzeným

Jak legislativa kontroluje soudní moc:

  • Schvaluje federální soudce
  • V pravomoci legislativy je obžalovat soudce a zbavit je funkce
  • Legislativa může dát podnět k vytváření ústavních dodatků. Může měnit strukturu soudních dvorů
  • Legislativa stanoví rozpočet soudů

Soudy nižší instance

Společně se zřízením Nejvyššího soudu Článek III. Ústavy ukládá Kongresu vytvořit další federální soudy, nezbytné pro výklad a uplatňování federálního práva v zemi. Kongres proto vytvořil řadu okresních federálních soudů, soudů odvolacích a několik dalších, specializovaných soudů, jako například Daňový soudní dvůr, který se zabývá případy týkajícími se federálních daní.

Ve Spojených státech a jejich zámořských teritoriích funguje 94 okresních soudů. Jsou soudními dvory federálního soudního systému a jejich jurisdikce zahrnuje federální trestní a občanskoprávní případy. Dále funguje 13 odvolacích soudů – po jednom v každém z 11 zeměpisných regionů, takzvaných „soudních obvodů“ (Circuits), jeden pro hlavní město (District of Columbia, DC) a jeden, který projednává případy od specializovaných nižších soudů. Těchto třináct soudů projednává odvolání k rozsudkům federálních okresních soudů a dalších nižších soudů.

Většina případů, a to včetně téměř všech trestních případů, se však v USA projednává u soudů jednotlivých států. Soudní proces probíhá podle zákonů platných v jednotlivých státech, a ty se mohou od sebe velmi lišit (například v otázce zákona o trestu smrti).

Nezávislé orgány

V exekutivě funguje několik administrativních útvarů, jejichž činnost nepodléhá kontrole prezidenta. Tyto nezávislé regulační orgány zřizuje Kongres. Agentury mají být apolitické, a proto je ve vedení zpravidla stejný počet republikánů a demokratů. U většiny případů dokonce tato parita vychází ze zákona. Mají pomáhat v provádění politiky a zajišťování speciálních služeb. Jsou uspořádány odlišně a jejich povinnosti se liší.

  • Federální regulační systém (Federal Reserve Systém). Centrální banka USA, která reguluje objem úvěrů a peněz v oběhu, dohlíží na operace soukromých bank, ale není místem uskladnění zlatých rezerv státu.
  • Federální obchodní komise (Federal trade Commission), která má na starosti dohled nad případnou nekalou soutěží.
  • Federální komise pro spoje (Federal Communications Commission), která přiděluje licence a vysílací frekvence soukromým stanicím.
  • Národní úřad pro letectví a kosmonautiku (NASA – National Aeronautics and Space Administration) byla zřízena v roce 1958. Zastřešuje kosmické programy a výzkum.
  • Agentura pro ochranu životního prostředí (EPA – Environmetal Protection Agency), vznikla v roce 1970.
  • Národní nadace pro umění a humanitní vědy (NEA – National Endowment for the Arts).
  • Národní úřad pro kontrolu obchodu s drogami (DEA – Drug Enforcement Administration), založený v roce 1988.
  • Mírové sbory (Peace Corps) vznikly v roce 1961 z iniciativy prezidenta J.F. Kennedyho. Jejich posláním je  rozvoj míru a přátelství prostřednictvím dobrovolníků, kteří pracují v zahraničí, zejména v oblastech rozvoje, pomoci, školství, zdravotnictví, životního prostředí, informačních technologií aj.
  • Rada pro vysílání (BBG — Broadcasting Board of Governors) zodpovídá za mezinárodní vysílání (například Radio Free Europe/Radio Liberty, Voice of America aj.) a je financována miniterstvem zahraničí
  • Federální úřad pro vyšetřování (FBI — Federal Bureau of Investigation).
  • Úřad pro alkohol, tabák, zbraně a výbušniny (ATF — Bureau of Alcohol, Tobacco, Firearms and Explosives).

Politické strany

Spojené státy jsou v praxi systémem dvou politických stran, Demokratické a Repu­blikánské. Zástupci (poslanci, senáto ři, guverné ři atd.) jsou obecně voleni většinovým systémem („vítěz bere vše“). Pro vítězství postačuje dostat nejvíce hlasů ze zúčastněných kandidátů, není třeba nadpoloviční většiny.